Ve čtvrtek jsme se pobavili kukadlem. Děti byly rozděleny do čtyř skupin, z nichž si každá vylosovala téma a žánr. První kukadlo byla dokumentární reportáž z vesnice Valarim, druhé dramatický Štědrý den ve vesnici  Valarim, třetí komediální reklama na naše ležení a poslední na téma běžný den v ležení v žánru horor. Všichni jsme se velmi pobavili. Den byl zakončen kruhem světel, ve kterém jsme vzpomněli na letošní dobrodružství a poděkovali všem, že strávili čas v ležení Valarim. Doufáme, že s mnohými tvářemi se budeme setkávat i v příštích letech.

Středeční horký den jsme strávili ve stínu stromů a sněmovního stanu. Připravovali jsme společně s indiány dřevo na hodokvasový oheň. Ten však nakonec nebyl zapálen, neboť okolní lesy i louky jsou vyschlé. Vyschlý je i potok, takže nás v podvečer velmi potěšila návštěva žlutických bojovníků s ohněm, kteří nás z ohromného samohybu skrápěli chladivou vodou. K hodokvasové pochodni, která byla zapálena alespoň symbolicky, dorazila skupina potulných bardů a pobavila nás svým uměním. Tančilo se a hodovalo až do pozdních večerních hodin.

Úterní ráno jsme se radovali, neboť jsme vyhráli noční hru nad přáteli z kmene Wakantopa Oyate. Dopoledne jsme odpočívali a horké odpoledne jsme strávili u stojaté vody v kamenném městě, kde jsme zchladili naše těla a pobavili se různými hrami.

Pondělní horké dopoledne jsme strávili v lese hraním Citadely. Děti byly rozděleny do tří cechů, které mezi sebou bojovaly o zlaťáky. V rámci hry musely plnit různé aktivity, za které mohly získat i ztratit zlaťáky. Odpoledne jsme svolali kruh, abychom se poradili, co dále budeme dělat s kopím a náhrdelníkem. Někteří si chtěli oboje nechat, někteří oboje vrátit. Nakonec jsme se domluvili, že náhrdelník vrátíme přízraku na Mohylových vrších, neboť svůj účel již splnil. O kopí se postará Tirno a Řád Světla, abychom měli jistotu, že již bylo zbaveno veškeré temné magie. Po kruhu jsme se vypravili na Mohylové vrchy. Tam jsme již zdálky spatřili dvě postavy, jak obcházejí jeden z vrchů. Turiel vrátila náhrdelník bytostem se slovy, že děkujeme za jeho zapůjčení a s pokorou ho vracíme. Poté jsme se vydali zpět do ležení, posilnili se večerním jídlem a společně s indiány vyhlásili noční hru, ve které si vzájemně krademe artefakty. Noc bude dlouhá a budeme muset být ostražití.

V průběhu kruhu, který byl svolán pro hru, přiběhla přes brod do ležení Corra. Udýchaná nám sdělila, že objevila skřetí tábor, a měla podezření, že by v něm mohla být ukradená kniha společenství Dulgi Azar. Corra navrhla, abychom se v rychlosti vydali na výpravu ke skřetímu táboru. Ze včerejších zkoušek jsme vybrali skupinu mladých Valarim, těch, kteří měli na obličejích vyznačeny symboly úspěchu. Tuto skupinu Corra rozdělila na tři menší a vysvětlila jim strategii postupu. První skupina měla za úkol odlákat skřety, kteří v táboře pospávali. Zatímco skřeti zmizeli v dáli, skupina nejmladších, kterou z povzdálí chránili poslední vybraní, se pokradmu vydala do středu skřetího ležení. Uprostřed ležení našla knihu a navíc i ke stromu připíchnutý pergamen s nákresem a podivným písmem. Oboje jsme sebrali v pravou chvíli, neboť skřeti se vraceli. Urychleně jsme v úplné tichosti vyrazili zpět do ležení. Z pergamenu jsme nevěstili nic dobrého, protože na něm byly hrubě načrtnuty hořící zubříky. Písmo na pergamenu jsme ukázali našim skřetům, kteří z něj vyčetli, že nám hrozí nevyhnutelná zkáza. Rozhodli jsme se postavit hlídky. Začali jsme řešit, kdo ponese náhrdelník, a rozhodli jsme se, že bychom měli přihlédnout k odvaze některých mladých Valarim, kterou prokázali při krádeži knihy ze skřetích spárů. Družina bude tvořena elfkou Ziarou, člověkem Rominem a Justýnkou. Kopí ponese Karnil, protože s ním již bojoval. V podvečer spustila hlídka poplach, neboť na vedlejší louce zahlédla tlupu skřetů vedenou nekromancerem. Okamžitě jsme se ozbrojili a vyrazili nepřátelům vstříc. Bylo jich nespočet. Nekromancer třímal v ruce dlouhý a nebezpečný bič. Pokaždé, když jím zapráskal, někdo z dospělých padl a byl ztracen. Válečníci, kteří v bitvě přišli o zbraně je postupně dostávali do bezpečí kruhu. Když jsme pocítili největší oslabení, Tirno jakožto zástupce Řádu Světla, Corra jako zástupce Dulgi Azar a Darmoth, schopný magie provedli rituál s modlitbami k Valar, aby nám očarované válečníky vrátili. To se podařilo a přízeň se obrátila na naši stranu. To byl vhodný okamžik pro oslabení nekromancera kopím a vyslání vybraných strážců náhrdelníku. Romin, Ziara a Justýnka prokázali ohromnou odvahu a společnými silami zvládli nekromancerovi nasadit náhrdelník na krk, zatímco je kryli válečníci z falangy a Tirno. Karnil se s kopím opět probojoval k nekromancerovi a zasadil mu poslední ránu. V tu chvíli padli všichni nepřátelé k zemi, neboť už neměli pána, který by je ovládal. Radovali jsme se z vítězství a večer usedli k ohni sněmovního stanu za doprovodu kytary.

V ranním kruhu jsme hovořili o tom, co dělat dál, když už máme v držení kopí i náhrdelník. Člověk Romin navrhl nejprve oslabit nekromancera kopím, poté mu opatrně nasadit náhrdelník, a s náhrdelníkem ho kopím opět proklát. S tímto postupem jsme všichni souhlasili, ale bylo potřeba vybrat z mladých Valarim nejvhodnější duše, které v boji náhrdelník ponesou a nekromancerovi ho ve vhodnou chvíli nasadí. Proto jsme během dne uspořádali několik zkoušek, které měly za úkol prověřit vybrané schopnosti a vlastnosti – obratnost, nenápadnost a moudrost. Na obratnost jsme pod vedením skřeta Almora hráli hru se šátky za pasem. Cílem bylo uchránit svůj šátek co nejdéle. Nenápadnost prověřil trpaslík Thoran, který v lese poslepu rozeznával zvuky plížících se mladých. Na koho ukázal, ten byl příliš hlasitý a ze zkoušky byl vyřazen. Poslední zkouška měla prověřit bystrou a vynalézavou mysl pomocí hádanek. Zároveň do ležení dorazili staří známí bardi, kteří nám u večerního ohně zahráli libé písně, aby nás povzbudili po náročných dnech.

Probudili jsme se do parného dne, jehož značnou část jsme strávili ve stínu stromů procvičováním runového písma. Odpoledne ležením zazněl tón rohu, který nás svolal do poradního kruhu. V kruhu nám Corra sdělila, že jí přišel dopis od přítele z Dulgi Azar. Z dopisu jsme se dozvěděli, že v minulosti se někteří členové Dulgi Azar pokusili nekromancera zastavit a zabít, jenže to se jim nepovedlo, neboť měli pouze náhrdelník. S náhrdelníkem nasazeným na krku byl nekromancer zranitelný, ale zabít se jim jej nepodařilo. Proto mu vyřízli srdce, které zavřeli do truhly, již mohl otevřít pouze někdo s čistým srdcem. Kromě dopisu byl k listu přiložen i nákres zobrazující samotný náhrdelník a dva kopce, o kterých jsme se domnívali, že by mohlo jít o Mohylové vrchy. Proto jsme neváhali a vydali se na výpravu. Když jsme došli k Mohylovým vrchům, spatřili jsme na jednom z vrcholků stát jakousi bytost, která měla dlouhé bílé vlasy a v ruce dřevěnou hůl. Předpokládali jsme, že bude strážcem náhrdelníku. Přiblížili jsme se k ní na dohled a dospělí Valarim se odhodlali jít k ní blíž. To ovšem byla chyba, neboť bytost na ně ukázala holí, která se ukázala být magickou, a zahalila jim mysl myšlenkou, že se musí vrátit zpět do ležení. Naštěstí kouzlo brzy vyprchalo a všichni jsme se raději stáhli bytosti z dohledu. Shodli jsme se na tom, že ji musíme obelstít. Proto jsme se rozdělili na dvě skupiny. První skupina měla za úkol odlákat pozornost a vylákat bytost pryč od stromu, který strážila. Druhá skupina čítající pouze pár Valarimů se ve správný okamžik připlížila ke stromu a po chvilce hledání objevila to, co jsme hledali. Náhrdelník stvořený z několika kruhů, v jejichž středu se třpytil kámen v barvě zapadajícího slunce. Po získání náhrdelníku Ren vydal signál, aby se obě skupiny znovu spojily a rychle místo opustily. Při odchodu jsme zaslechli zlostný výkřik. Přidali jsme do kroku, doufajíc, že nás nebude následovat. Do ležení jsme se vrátili v pořádku a věnovali jsme se večerním povinnostem. Se zjevením prvních hvězd jsme ulehli k ohňům v zubřících. Klidný a pokojný spánek nám však nebyl dopřán, neboť uprostřed noci se z louky za brodem začaly ozývat mrazivé výkřiky. Spustili jsme poplach, sešikovali falangu a vyrazili se podívat, co se děje. Čekal nás strašlivý pohled. Parta nemrtvých skřetů držela ve svých spárech jako zajatce trpaslici Rilnen. Chtěli jsme jí pomoci, ale jeden ze skřetů nás kývnutím zastavil a začal něco vykládat v temné řeči. Darmoth se jal překládat. Vzkaz zněl jasně – chtěli hobitku Corru. Ta neváhala a vyrazila ke skřetům, kteří ji, stejně jako Rilnen, chytili a poté odhodili na zem. Falanga a starší válečníci svedli lítý a urputný boj, který naštěstí dopadl naší výhrou. Skřety jsme zahnali na ústup a vydali se zpět do vesnice. Tam nám Rilnen popsala, že byla chycena při návratu z pochůzky, kterou slíbila zařídit trpaslíkovi Arikovi. Corra nám pak zdrceným hlasem sdělila, že jí skřeti stihli sebrat posvátnou knihu Dulgi Azar, ve které by se mohly nacházet pro nás velmi nepříznivé věci, pokud by padla do rukou nepřátel. Vzhledem k pozdnímu času jsme se rozhodli zbytek dořešit ráno a uložit se opět ke spánku.

V ranním kruhu jsme se ujistili, že Karnil, Gwenan, Rim a Menor jsou již v pořádku a nenesou žádné další známky nákazy. Radili jsme se, co budeme dělat s kopím, a usnesli jsme se, že elfové se pokusí z kopí odstranit kletbu. Nejprve elfové s valounky nabitými měsíčním světlem provedli elfskou věštbu, aby určili, jaké byliny bude třeba nasbírat. Z bylin následně vyrobili lektvar, kterým bude kopí očištěno. Celé odpoledne jsme věnovali výrobě lampionů, které elfové potřebovali jako nosiče světla při obřadu. Po setmění jsme se pod vedením elfky Darwen sešli na louce mimo ležení, kam Neldor a Rilnen přinesli na provazech přivázané kopí. Kopí bylo umístěno v mohyle z kamenů. Elfové a dryády stáli s rozsvícenými lampiony v půlkruhu a Darwen přednesla zaklínadlo, které mělo očistit kopí od černé magie. Z kopí najednou začal stoupat temný dým, který během chvíle zahalil celou louku. To bylo znamení, že kopí se již můžeme dotknout bez obav z kletby. Poděkovali jsme Vardě a dalším Valar za jejich přízeň a uložili jsme se ke spánku.
 

Již od snídaně se hobit Karnil choval velmi neobvykle, nejprve zahodil sladký šáteček s komentářem, že nic takového jíst nebude, což je u hobita velmi nečekané. Zároveň se mu začala kůže zbarvovat do popelava a měl obrovské fialové kruhy pod očima. Později na ostatní vrčel a byl nepříjemný. Situace se vyostřila během dopolední svačiny, kdy se Karnil vrhl na elfku Gwenan, napadl ji a pokousal do krku. Okamžitě jsme ho zajali a zaklínač Eryr nám v kruhu prozradil, že se Karnil pravděpodobně mění v nemrtvého. Následně jsme ho v ležení přivázali ke kůlu, kde se domáhal masa a vody, a za každou cenu se snažil přilákat mladé valarimy blíže. O hlídku u Karnila se postarali elf Menor a trpaslice Rim. O Gwenan se postarali ostatní elfové a ránu po kousnutí jí ošetřily mastí z bylin. Bohužel se však i Gwenan začala chovat podivně a v kruhu začala čichat k ostatním, a rovněž se jí kůže začala barvit do bíla a žádala maso. Proto jsme ji přivázali vedle Karnila. Elfové podali nakaženým magický lektvar se snahou je z jejich stavu vyléčit. Lektvar je nejprve zklidnil a následně uspal. To bohužel netrvalo dlouho, protože po návratu do ležení z poledního jídla jsem s hrůzou zjistili, že Karnil, Gwenan, Menor i Rim zmizeli. Protože Menor a Rim na místě zanechali své zbraně, tušili jsme, že hledat půjdeme už čtyři nakažené. Uradili jsme se, že je musíme vystopovat a přivést zpět do ležení. Jedna z výprav byla úspěšná a na nedaleké louce nepozorovaně spatřila všechny čtyři hledané. Proto jsme určili menší skupinku, která byla vyslána zpět do vesnice pro pomoc ostatních. Darmoth s několika mladými valarimy z falangy se vydali vstříc nakaženým jako návnada, která je nalákala k brodu. Tam už čekal zbytek falangy, který nakažené natlačil zpět ke kůlům, ke kterým jsme je opět přivázali. Ani provazy je nedokázaly udržet, neboť v podvečer se podařilo Karnilovi a Gwenan odvázat se ze svého vězení. Falanga však neváhala a s pomocí dospělých oba opět přivázala ke kůlu. Tirno byl odhodlaný pokusit se provést očistný rituál, když nezabraly ani elfské lektvary, proto nechal připravit k trpasličí peci dřevo, a poprosil čtyři mladé trpaslíky, aby nalezli v lese správné kameny a označili je vhodnými runami. Zbytek rituálu chystal sám. Se setměním jsme se sešli u nakažených, kde Tirno provedl za pomoci Valar očistný rituál. Zdálo se, že jsou vyléčeni. Den skončil, a nyní doufáme, že nakažení jsou již úplně vyléčení. Zítra nás čeká perný parný den, protože musíme vymyslet, co udělat s kopím, abychom ho mohli bezpečně používat bez hrozby prokletí.
 

Dopoledne svolal Darmoth kruh, neboť byl přesvědčen, že vše pro rituál vtělení je již připraveno. Svíčky byly vyrobeny, kost rozemleta a měli jsme i svitek se symbolem a vyvolávací formulí, který nalezl Darmoth ve svých šamanských kronikách. Darmoth vybral sedm nejvhodnějších svíček a jejich výrobcům zadal úkol vyrobit k nim svícny.
Do vesnice již dorazili i zaklínač Eryr a dryáda Caitlín, kteří v sobě mají démony – Satroxe a Aome. Do Caitlín se vtělila Aome, která Darmothovi skočila do řeči a vysmála se mu, že taková příprava na rituál nestačí. Řekla nám, že pokud před ní všichni poklekneme, sdělí nám chybějící část rituálu. Proto jsme neváhali a poklekli, načež nám prozradila, že k rituálu je třeba znát jméno toho, jehož chceme vyvolat. To nám však nebyla ochotná sdělit, dokud pro ni nevyrobíme květinami krásně ozdobený trůn. Vrhli jsme se do práce, a když bylo hotovo, ukázali jsme trůn Aome. Ta byla vcelku spokojená a výměnou Darmothovi předala pergamen se jménem toho, jehož chceme vyvolat. Zároveň nás varovala, že máme být ostražití, protože se jedná o prvního, nejsilnějšího a nejodpornějšího nekromancera. Kopí, které je vyobrazeno na podobizně, stvořil jako zbraň na své sluhy, aby je případně mohl trestat. Vše pro rituál již bylo připravené, a tak jsme po odpoledním jídle vyrazili zpět do ruin chrámu. Po příchodu do chrámu Darmoth nejprve obsypal kruh solí, poté z prachu kosti vyznačil v kruhu ornament a zapálil svíce. Začal předříkávat magické zaklínadlo: „Co spí, ať slyší. Co slyší, ať vstane. Co vstane… ať si nás všimne.“ Po několika opakováních se Darmoth změnil a skrze jeho ústa promluvil pán nemrtvých. Převtělený Darmoth opustil kruh a z hlubin ruin přinesl kopí z nákresu. Naši dospělí válečníci se vydali vstříc Darmothovi, ten je však odhodil jedním mocným sekem.  Poté jsme ustoupili na louku, kde Darmoth s Tirnem svedli souboj. Tirno statečně bojoval, ale Darmoth byl očividně mnohem silnější. Těsně předtím, než Darmoth Tirna proměnil v jednoho ze svých nemrtvých, Tirno sáhl po posvátné knize Řádu Světla a pomocí ní a zaříkávání z Darmotha duši pána nemrtvých vyhnal. Cestou zpět do ležení výpravu v úžině přepadla početná skupina skřetů, které oživil nekromancer, jenž stál v jejich čele. I přes statečnost a bojeschopnost mladých valarimů jsme bitvu prohrávali, protože nekromancer Zulguruth očaroval naše starší. Hobit Karnil se rozhodl použít temné kopí a proklál jím Zulgurutha. Mysleli jsme si, že je boj u konce, a proto jsme se vydali zpět do ležení, ale po chvíli Zulguruth opět povstal. Vysmál se našemu kopí, a protože jsme již věděli, že nám v boji s ním nepomůže, rozhodli jsme se ustoupit do ležení. Dnes večer budou náš spánek strážit hlídky.
 

Dnes dopoledne jsme se v kruhu pobavili o včerejší výpravě do ruin chrámu. Kromě podobizny muže s kopím jsme v ruinách nalezli na základě jedné hádanky kost, kterou jsme přinesli do tábora. Kost se nám zdála jako lidská. Skřeta Darmotha, který je skřetím šamanem, napadlo, že by s kostí mohl provést rituál, který by mu umožnil nechat svými ústy promlouvat toho, jemuž kost patřila. Mysleli jsme si totiž, že by se mohlo jednat o kost muže z podobizny, kterého bychom se snad mohli zeptat na kopí. Pro rituál bylo potřeba spojit kost se čtyřmi elementy – vodou, zemí, ohněm a vzduchem. Pro oheň byla umístěna do popela, pro zemi byla zakopána do hlíny, pro vodu ležela v potoce a pro vzduch byla zavěšena na větev stromu. Kost bude přes noc rozemleta na prach, z nějž bude při rituálu vysypán temný ornament. Dále bylo třeba, aby si každý vyrobil svou svíci, čemuž jsme věnovali zbytek dne. Odpoledne výrobu svíček narušil Ithunkala z kmene Wakantopa Oyate, který k nám do ležení přitáhl skřeta, jehož indiáni zajali během přepadu. Získali jsme od něj díky našim skřetům informaci, že v okolních lesech se potuluje nekromancer a oživuje padlé skřety. Doufáme, že noc bude klidná.

Vzhledem k včerejším událostem jsme ráno svolali kruh, kde jsme řešili, co budeme dělat dál. Usnesli jsme se, že když jsme kvůli otevření truhly vrátili srdce a sílu Zulguruthovi, který nám následně slíbil pomstu, pak bychom se měli pokusit ho v jeho konání zastavit. Přemýšleli jsme, jak to udělat, když se Darmothovi nepodařilo ho zabít. V kruhu s námi pobýval i vážený magistr Falagar, který k nám do ležení dorazil v sobotu, neboť měl mít schůzku s obchodním partnerem, trpaslíkem Arikem, který však ještě nedorazil. Chvíli nás poslouchal a poté se do věci vložil. Řekl, že by věděl o informaci, která by se nám mohla hodit. Výměnou za její sdělení požadoval výrobu knihy, inkoustu a vějíře, a dále chtěl abychom pro něj uspořádali hostinu.  Souhlasili jsme a celé dopoledne věnovali Falagarovým úkolům. Nakonec byl i přes pár výhrad spokojen, a sdělil nám, že ví o nedalekém místě, kde ožívá bahno a kde stával chrám. Na tomto místě bychom mohli získat užitečnou radu, jak porazit nekromancera. Na sdělení podrobností byl velmi skoupý, ale napadlo nás místo, kde jsme již vícekrát narazili na bláteníka. Proto jsme příliš nemeškali a vypravili se na místo. Měli jsme štěstí, protože bláteník se na místě nenacházel. Objevili jsme místo něj pergamen s hádankou, která nás navedla k velké kosti, kterou jsme si na základě pokynech v hádance rozhodli vzít s sebou. Uhodli jsme několik dalších hádanek, díky kterým jsme získali pergamen s podobiznou muže třímajícího neobvyklé kopí. Protože jsme se na místě nechtěli zdržovat příliš dlouho, vyrazili jsme zpět do ležení. Dohodli jsme se, že přes noc se zamyslíme nad významem podobizny.

Po ranním jídle jsme v poradním kruhu rokovali o tom, jakým způsobem budeme o truhlu a klíč bojovat. Nejprve jsme se rozdělili na tři názorové frakce. První skupina chtěla truhlu pouze pro Dulgi Azar, druhá skupina, vedená trpaslíkem Tirnem, chtěla truhlu otevřít před očima celého ležení, a třetí skupina, vedená dryádou Tulieth, ji chtěla někam uschovat. Během dne proběhla čtyři různá klání. Nejprve se utkali zástupci jednotlivých uskupení v lukostřelbě, kde se ukázalo, že nejlepší mušku mají zástupci Dulgi Azar. Poté proběhl souboj na dýky, ve kterém díky své obratnosti zvítězil Godwig, který zastupoval skupinu trpaslíka Tirna. Třetí souboj probíhal ve hře s miskami a kamínky, ve které zvítězila opět frakce Dulgi Azar. Poslední klání spočívalo v hodu podkovy na cíl, kdy zvítězila Tirnova skupina. Při vyhlašování výsledků všech klání se tak ukázalo, že turnaj dopadl nerozhodně. Tirno proto navrhl hobitce jménem Corra, že mohou věc rozhodnout tak, jak chtějí Valar, a vyzval ji na souboj. Corra přijala hozenou rukavici a za soumraku se s Tirnem sešli uprostřed ležení. Tirno nastoupil do boje v plné zbroji a jako zbraň si zvolil své mocné kladivo. Byl proti hobitce ve značné přesile, neboť ta byla oblečena na lehko a ozbrojena jen dvěma dýkami. Boj byl nejprve vyrovnaný, ale Corra během něj použila lest a oslepila Tirna hozeným popelem, ani to jí však k výhře nepomohlo. Tirno ji připravil nejprve o jednu, a poté i o druhou dýku, a nakonec ji srazil k zemi, kde ho Darmoth včas zastavil před posledním úderem. Výhercem truhly se tak stal Tirno, který po boji ihned opustil kruh a nechal trpaslíka Rena převzít od Sioraca truhlu a od Aglona klíč. Ren se truhlu okamžitě pokusil klíčem odemknout. Ten snadno vklouzl do zámku, ale otočit s ním nešlo. Zdálo se, že klíč k truhle snad ani nepatří. Zklamaný Ren truhlu uschoval a lid Valarim se začal chystat ke spánku. To však bylo přerušeno spuštěním poplachu. Ukázalo se, že Dulgi Azar truhlu Tirnovi ukradli. Proto jsme se seběhli do kruhu a obklíčili je, ale už bylo pozdě. Uprostřed Dulgi Azar stála Riote, která otočila klíčem v zámku truhly a truhla se odemkla. V momentě odemknutí se od brodu ozval hlas, který přikázal Cořře, aby mu přinesla srdce. Než jsme stačili pochopit, co se děje, Corra šla za hlasem, něco mu předala, a poté se vrátila zpět do ležení, kde upadla do mdlob. Hlas se nám vysmál, že jsme mu pomohli, a osvobodili z truhly jeho srdce, a my se na něj vrhli. Ukázalo se, že kromě postavy jsou kolem ještě další nestvůry. Darmoth postavu probodl, ta upadla na zem, a s ní i ostatní nestvůry. Radovali jsme se nad snadným vítězstvím, ale to netrvalo dlouho, neboť postava se zvedla ze země jako by se nic nestalo. Znovu se nám vysmála, a řekla, že je nesmrtelná a že jsme jí pomohli nabýt její životní síly, a protože jsme ji napadli, tak se nám pomstí. Následně postava i s nestvůrami odešla pryč. Tirno byl velmi rozezlen. Když se uklidnil, převzal si od mladých Dulgi Azar truhlu, a podíval se do ní. V truhle jsme objevili list s příběhem, ze kterého jsme se dozvěděli, že máme co dočinění s nekromancerem Zulguruthem, jemuž bylo v minulosti magicky odděleno srdce od těla. Tento zakázaný rituál provedli staří mudrcové, bojovníci, Řád Světla a Dulgi Azar. Protože už bylo pozdě, rozhodli jsme se, že ráno je moudřejší večera, a ulehli ke spánku. O jeho klid se postarají hlídky.

Dopoledne se u brodu v ležení zjevila postava zahalená celá v černém, která s námi nepromluvila ani slovo, a jen nám rukou posunkovala. Pochopili jsme, že ji máme následovat. Dovedla nás až ke kraji lesa, kde nám ukázala jakousi opičí dráhu. Almor ji chtěl projít jako první, ale postava ho zastavila a začala ukazovat na mladé bojovníky. Z dalších posunků jsme vyrozuměli, že dráhu mají zdolat všichni mladí valarimové. Postava však v průběhu překonávání překážek kamsi odešla, a tak jsme její úkol dokončili sami. Propátrali jsme tedy blízké okolí, ale ani postavu, ani nic jiného, jsme neobjevili. Proto jsme se vrátili zpět do ležení, kde jsme se věnovali výcviku falangy. Během odpoledne se postava nečekaně zjevila znova, a mezi mladými valarimy ukázala na hobita Aglona, kterého jsme vyslali se zbraní blíže k postavě. Ta mu předala jakýsi klíč. Ihned nás napadlo, že se jedná o klíč k truhle, kterou jsme objevili poblíž entky. Postava bez jediného slova opět odešla. Darmoth svolal kruh ve snaze domluvit se, co budeme dělat s klíčem a truhlou. V kruhu však panovala napjatá atmosféra, která skončila soubojem skřetů. Darmoth napadl Almora, který chtěl truhlu otevřít v soukromí, protože trval na názoru, že se jedná o truhlu určenou Dulgi Azar. Do jejich potyčky vstoupil Jory, který rozzuřené skřety odtrhl. Rozumný kuduk Siorac navrhl lepší řešení. O truhlu svedeme souboj v různých disciplínách, neboť každý vynikáme v něčem jiném. Truhla tak zatím zůstane v držení Sioraca, a o klíč se postará Aglon.

Po ranním jídle naše ležení navštívil Ithunkala z kmene Wakantopa Oyate. Doslechl se od ostatních indiánů, že pátráme po částech nějaké mapy. Při své výpravě pro dřevo do lesa totiž objevil kus mapy, která na sobě měla nápis v jazyce, kterému nerozuměl. Když jsme mu řekli, že mapu chceme, začal s námi vyjednávat o něčem na výměnu. Nakonec jsme se dohodli, že mu věnujeme 3 polínka z každého zubříku. Odcházel spokojený, a my získali čtvrtou část mapy. Jedna část však ještě chyběla. Proto jsme podnikli další výpravu směrem k Mohylovým vrchům. Nedaleko nich Darwenin pes Dingo vyčmuchal i poslední kus mapy. Po návratu do vesnice jsme mapu složili, a zjistili, že na mapě je poblíž entky Fimbrethil vypálená značka. To nám přišlo vhod, neboť elfové přes noc pro entku vytvořili léčivou mast. Výprava nejprve ošetřila entčinu ránu, a poté v okolí pátrala, dokud nenarazila na malou truhličku opatřenou kovovým zámkem. Zámek byl zamčený, klíč nikde. Poté jsme se vrátili do tábora, kde jsme v kruhu řešili, co s ní budeme dělat. Skřet Almor s ostatními Dulgi Azar tvrdili, že ornamenty na truhličce jsou znakem jejich společenství, a proto truhla náleží jim. Trpaslíci přišli s nápadem, že truhlu si nechají oni, protože nejlépe umí schovávat a strážit poklady. Dryáda Tulieth ji chtěla vrátit do lesa ke stromu, u kterého jsme ji našli. Skřet Darmoth navrhovali ji buď zakopat, nebo hodit do vody a nechat ji odplout po proudu. Všichni jsme se mezi sebou pohádali, ale nakonec jsme se shodli, že dokud se nerozhodneme co dál, truhlu si ponechá v úschově kuduk Siorac, protože ten jediný není chamtivý. Po setmění jsme pod vedením elfů vykonali Obřad dřívek, a poprosili jsme Bohyni Matku Zemi o ochranu našeho ležení. Usínali jsme s klidem v srdcích.

Dnes dopoledne se většina lidu Valarim vedená elfy a dryádami vydala pozdravit nedaleko se nacházející entku Fimbrethil. Když se skupina vrátila do tábora, nepřinesla dobré zprávy. Entka je ve zbídačeném stavu, v její kůře byly šrámy a vytéká z ní smola. Navíc na její větvi byla zavěšena podivná, pravděpodobně skřetí, zbraň. Elfové ucítili podivnou magickou sílu a proto se rozhodli prozkoumat okolí. Po chvíli byl mezi spadanými větvičkami v lese nalezen cár papíru, na kterém jsme objevili část mapy. Po návratu do ležení jsme se shodli, že by v okolí mohly být k nalezení i další části mapy. Proto jsme odpoledne vyrazili na další tři výpravy. První výprava vedená elfem Menorem se vydala na staré tábořiště, kde objevila pozůstatky skřetího tábora. Druhá výprava se pod vedením skřeta Darmotha vydala prozkoumat nejbližší okolí ležení. Nedaleko nalezli další část mapy, která byla nožem připíchnuta do stromu. Třetí výprava se vydala podél potoka k magickému lesu. Trpaslice Rilnen měla vizi, která nás navedla zpět k místu, které jsme již jednou prošli. Tam jsme nalezli třetí část mapy. V ležení jsme přiložili jednotlivé díly mapy k sobě, avšak došli jsme k závěru, že mapa ještě není celá. Dále jsme již nepátrali, neboť se schylovalo k večeru, a vzhledem k nalezenému skřetímu táboru jsme se rozhodli raději se co nejdříve ozbrojit. Válečníci proto vyrazili pro dřevo na výrobu tyčí do falangy. V poradním kruhu jsme se uradili, že během zítřejšího dne uskutečníme Obřad dřívek, který skryje naši vesnici před zlými silami.

V ležení lidu Valarim je opět po roce slyšet hlahol starých přátel, ale objevilo se i spoustu nových hlasů, což celou vesnici velmi těší, neboť jsme se celý rok nemohli dočkat nových dobrodružství i přátel. Po setmění jsme se vzájemně přivítali a představili v Kruhu světel, a nyní již uléháme ke klidnému spánku u ohňů v zubřících.